věrný přítel v psím světě

Nové poznatky o domestikaci z Novosibirska

Každý, kdo se alespoň trochu zajímá o domestikaci psa, jistě zná BEYLAEVŮV EXPERIMENT RYCHLODOMESTIKACE SIBIŘSKÝCH LIŠEK. Proto jsme i článek o tomto zkoumání domestikace u lišek publikovali jako jeden z prvních na našem webu. A nyní máme tu čest publikovat další novou studii o tomto experimentu. Přejeme Vám tedy příjemné počtení :).

V úvodu ve zkratce, abychom se dostali do děje.

V roce 1959 začali ruští vědci na Novosibirsku experimentovat s chovem populací stříbrných lišek. Lišky byly vybírány podle přívětivosti k lidem, tedy agresivní a velmi bázliví jedinci do hlavní skupiny chovu nebyli zařazeni. K experimentu použil lišky z kožešinového chovu, které byly krotší než divoké lišky, takže se proces o něco urychlil. První otázkou, kterou si výzkumníci položili, bylo, zda se může u lišek opakovat adaptace na „život po boku člověka“, jako je tomu u domácích psů.

Již po deseti generacích se malá frakce lišek začala projevovat jako domestikovaní psi, a to nejen v chování, ale také ve vzhledu. Lišky toužily navázat kontakt s člověkem, kňučením upoutávaly pozornost, experimentátory očichávaly a olizovaly.

Nyní, po více než 50 generacích selektivního chovu, je na světě nová studie vedená Cornellskou univerzitou. Tato studie porovnává genovou expresi krotkých a agresivních stříbrných LIŠEK ve dvou oblastech mozku a osvětluje geny zodpovědné za sociální chování.

Tato studie byla zveřejněna v září v the Proceedings of the National Academy of Sciences. Byly v ní identifikovány geny, které se liší u krotkých zvířat a to ve dvou místech v mozku, které se zabývají učením a pamětí.

Výzkumný tým zkoumal vzorky mozkové tkáně bazálních ganglií u dvanácti vzorků krotkých lišek a dvanácti vzorků agresivních lišek z Ústavu pro cytologii a genetiku v Novosibirsku v Rusku, odkud tyto lišky pocházejí.

Andrew Clark, profesor na oddělení molekulární biologie a genetiky v Cornellu a spoluautor této práce, a hlavní autor Xu Wang, Ph.D., bývalý výzkumný pracovník v Clarkově laboratoři, provedli dva typy genetické analýzy. V prvním typu sekvencovali RNA produkovanou všemi geny, což jim umožnilo změřit, jak moc je každý gen zapojen. Druhý test identifikoval různé verze genů nazývaných alely a změřil jejich frekvenci v populaci pro různé generace.

Tyto analýzy odhalily, které mozkové cesty byly pozměněny při chovu krotkých a agresivních lišek. Prefrontální kortex a bazální ganglia jsou centrem pro manipulaci s vyšším zpracováním informací, včetně vyšší sociální interakce. Výzkumný tým se nejvíce zaměřil na neurony, které jsou klasifikovány jako neurotransmitery (nízkomolekulární chemická látka, která přirozeným způsobem vzniká v nervové soustavě živočichů a slouží v ní k přenášení vzruchů), které uvolňují dopamin, serotonin a glutamin.

Centrum potěšení v mozku je spouštěno dopaminem a Clark tedy uvedl, že očekával změny v drahách dopaminu u krotkých zvířat:

„Krotká zvířata vypadají, jako kdyby měla pořád pocit blaženosti…Vypadají pořád tak šťastně a rozkošně, že jsem očekával ovlivnění dopaminergické dráhy. Zde však nebyla žádná odezva.“

 

Nicméně, geny, které ovlivňují funkci serotoninergních neuronů a glutaminergních neuronů, byly jasně ovlivněny selekcí ke krotkosti. Tyto neurony jsou důležité pro učení a paměť.

Analýzy také zahrnovaly geny důležité pro funkci neurální lišty. Neurální lišta (starším názvem gangliová lišta) je pás neuroektodermálních buněk nacházející se na okrajích nervové ploténky embryí obratlovců. Buňky neurální lišty následně migrují po celém těle zárodku a dávají vzniknout mnoha významných strukturám v těle obratlovců včetně člověka. Je to tedy přechodná skupina buněk, která vzniká velmi brzo již v embryu. Tyto buňky určují například pigment kůže a srsti (či vlasů), periferní nervy a tkáně tváří. Výsledky studie tedy naznačují vazbu se „syndromem domestikace“, který je připisován vedlejším znakům, jako jsou bílé skvrny na kožichu, kratší čenich, zatočený ocas a převislé ucho – to se objevuje nejen u domácích psů.

„Mnoho vědců včetně Darwina poznamenává, že když se lidé rozhodnou pro domestikaci určitého druhu, mají tendenci vybírat takové jedince, u kterých je vidět reverze v těchto vlastnostech.“ řekl Clark a poznamenal, že by bylo potřeba mnohem více studií na téma propojení neurální lišty a domestikačního syndromu.

My se těšíme, zda nám další bádání lišek z Ústavu pro cytologii a genetiku v Novosibirsku v Rusku poodhalí opět něco více o domestikaci. Jevu, díky kterému je pes tím, čím je, tedy nejlepším přítelem člověka.

 

PODOBNÉ ČLÁNKY:

Osvojení: Beylaevův experiment rychlodomestikace sibiřských lišek

Nové informace o křížení psů a vlků

Domestikace nového druhu psa se blíží

Osvojení (3)

Osvojení psa: Nález 35 000 let staré vlčí kosti opět poodhaluje domestikaci psa.

 

ZDROJE:

  1. Xu Wang, Lenore Pipes, Lyudmila N. Trut, Yury Herbeck, Anastasiya V. Vladimirova, Rimma G. Gulevich, Anastasiya V. Kharlamova, Jennifer L. Johnson, Gregory M. Acland, Anna V. Kukekova, Andrew G. Clark. Genomic responses to selection for tame/aggressive behaviors in the silver fox (Vulpes vulpes)Proceedings of the National Academy of Sciences, 2018; 201800889 DOI: 10.1073/pnas.1800889115
  2.  ROSYPAL, StanislavNový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797.
  3. Cornell University. „Silver fox study reveals genetic clues to social behavior.“ ScienceDaily. ScienceDaily, 27 September 2018. <www.sciencedaily.com/releases/2018/09/180927105659.htm>.

 

Další článek

Předchozí článek

Prodáváme

Can Toy Doggy Dry Earth Rated Hundo Jolly Pets Organic Oscar Primenove Trixie West Paw

© 2018 Hundo - Obch. podmínky

Prohledat web:

DOPRAVA ZDARMA PRO VŠECHNY OBJEDNÁVKY NAD 1500 ,- Skrýt