věrný přítel v psím světě

Nervová soustava III. – CNS

Centrální nervová soustava je hlavní část nervové soustavy. Skládá se z mozku a míchy.
Postupujeme-li od vývojově nejstarších struktur, stojících na nejnižším řídícím stupni, ke strukturám vyšším, dostáváme takovéto uspořádání centrálního nervstva:

mícha (medulla spinalis), mozkový kmen, který tvoří prodloužená mícha (medulla oblongata), most (pons Varoli) a střední mozek (mesencephalon). Ke kmeni je připojen mozeček (cerebellum).

Tkáně CNS jsou rozděleny na bílou a šedou hmotu. Šedá hmota se především skládá z buněčných těl nervových buněk, neuroglií, propletených dendritů a myelizovaných a nemyelizovaných axonů. Bílá hmota se skládá z myelizovaných axonů a neuroglií. Největší soustředění šedé hmoty představuje kůra mozkových polokoulí a mozečku.

Základní funkce mozku je kontrola a koordinace všech aktivit ovlivňujících normální chod organismu. Mozek je uložen v lebeční dutině. Silná lebeční kost mozek ochraňuje od mechanického porušení.

Mozek je chráněn nejen tím, že je uložen v lebeční dutině a zcela ji vyplňuje, ale také mozkomíšními plenami, což jsou vazivové obaly mozku. Dále mozek obklopuje mozkomíšní mok, jenž mozek vyživuje a chrání proti otřesům. Mozková tkáň je složena z miliard neuronů a gliových buněk ve formě šedé a bílé hmoty. Šedá hmota obsahuje shromážděná jádra a pokrývá povrch mozku nebo mozečku a nazývá se mozková kůra. Koncentrace myelinových axonů formují bílou hmotu, která je uložena pod mozkovou kůrou. Myelinové axony buď zajišťují spojení mezi různými částmi mozkové kůry (asociační vlákna), nebo spojují hemisféry a projekční (komisurální) vlákna.

Mozek psa je menší, avšak srovnatelný s lidským. Váha psího mozku je přibližně půl procenta z celkové váhy těla psa. U člověka je to více než dvě procenta z celkové váhy těla.

Navzdory malé velikosti mozku psa spotřebuje k normální funkci kolem dvaceti procent přijímaného kyslíku. Pokud je ochuzen o toto množství po dobu dvaceti sekund, může se vyskytnout nevratné poškození mozku.
Mozek se dělí na přední, střední a zadní mozek. Dále se dělí přední mozek na koncový a mezimozek a zadní mozek na vlastní zadní mozek (most a mozeček) a míšní mozek také zvaný jako prodloužená mícha.

Přední mozek
K tzv. přednímu (koncovému) mozku patří mezimozek (diencephalon) s mozkovým podvěskem (Hypophysis cerebri) a mozkové polokoule (hemisphaerium cerebri) se systémem bazálních ganglií. Centrální nervový systém je oboustranně spojen s periferií výběžky buněk (vlákny) ležícími v míše, v mozkovém kmeni a tzv. spinálních gangliích.
Pravá a levá mozková hemisféra zabírají největší část předního mozku a obsahují více než 90% neuronů z celkového množství neuronů v nervové soustavě.
Každá hemisféra je na povrchu pokryta šedou hmotou, která tvoří mozkovou kůru (cortex cerebri) a pod ní je hmota bílá. V bílé hmotě se nachází i části šedé hmoty, které se nazývajíbazální jádra (ganglia). Centrální kanál a mozkové komory (nacházející se uvnitř mozkových polokoulí) jsou vyplněny mozkomíšním mokem. Ve ventrální oblasti polokoulí se nachází čichový mozek (rhinencephalon), který je ústředím čichu.
Diecefalon (mezimozek) je část mozku kaudálně za bazálními ganglii a rostrálně před středním mozkem. Jeho základní oddíly jsou thalamus, epithalamus, subthalamus a hypothalamus. Je přímý kortikální projekční systém, kde smyslové informace, kromě čichových, jsou propojeny směrem do kůry.

Střední mozek
Střední mozek obsahuje především vzestupné a sestupné dráhy, které probíhají mezi míchou a předním mozkem, dále jádra dvou okohybných nervů (III. a IV.) a konečně jádra, která dostávají vzruchy ze sluchových nervů z prodloužené míchy a zrakových i čichových nervů a umožňují koordinaci zrakových informací se sluchovým vjemem.

Zadní mozek – prodloužená mícha a mozeček
Prodloužená mícha obsahuje sestupné dráhy do míchy a vzestupné dráhy z míchy, dále velkou skupinu nervových jader – ganglií. Jsou to jednak jádra hlavových nervů a jednak jádra, která umožňují přepínání do mozečku a zpět (..) Toto ústrojí zajišťuje řadu životně důležitých nepodmíněných reflexů: dýchání, sání, slinění, polykání, zvracení, kašlání, kýchání, slzení oka, rohovkový reflex, řízení krevního tlaku, srdeční činnosti, pH krve, udržování rovnováhy a orientace v prostoru a dále sekrece žaludeční šťávy a pohyby střev.
Mozeček je uložen v zadní jámě lební. Anatomicky lze rozdělit mozeček na nepárovou střední část a dvě mozečkové hemisféry.
Hlavní funkcí mozečku je koordinovat pohyb, který je naplánovaný a iniciovaný z vyšších motorických center ve velkém mozku. Aby mohla být tato regulace prováděna, musí být mozeček senzorickým a proprioreceptivním systémem o všem informován. Tímto spojením senzorických a motorických informací se stává mozeček rozhodujícím centrem pro určení rozsahu a síly svalové aktivity, čímž je pak dosaženo plynulého na sebe navazujícího pohybu. Vestibulocerebellum hraje důležitou roli v udržování rovnováhy a regulaci svalového tonu.
Kůra mozečku neboli cerebelární kortex (tvořen šedou hmotou) je na povrchu mozečku. Přesně známe její somatotopické uspořádání. Vedle inhibičních Purkyněho buněk obsahuje i mnoho různých jiných buněk a vláken, např. vlákna paralelní, jejichž uspořádání připomínají funkčně počítač a slouží hlavně k motorické koordinaci, i když se dnes dokonce uvažuje i o vyšší nervové činnosti.

Mícha je součástí CNS, pracuje ve funkční návaznosti na ostatní struktury nervové soustavy. Segment je úsek míchy, odkud přecházejí vlákna v jeden míšní kořen. Jednotlivé segmenty je obtížné přesně anatomicky definovat, ale tvoří nepochybně funkční jednotku. Na příčném řezu probíhá středem míchy míšní kanálek, který je obklopen šedou hmotou motýlovitého tvaru s předními a zadními míšními rohy. Bílá hmota zasahuje k povrchu a tvoří míšní provazec.Na úrovni míchy mohou probíhat míšní reflexy.

Mícha zajišťuje vyprazdňování močového měchýře a konečníku.

Anatomickým základem reflexu je reflexní oblouk, který má pět částí:
1. receptor (čidlo)
2. dostředivou (senzitivní) dráhu
3. centrum (CNS)
4. odstředivou (motorickou) dráhu
5. efektor 
Reflex je funkční jednotkou nervové soustavy, zatímco základní jednotkou je neuron. Reflex je odpověď organismu na dráždění čidel (receptorů). Je dán uspořádáním spojů, mezi receptory, ústředním nervstvem a efektory neboli tzv. reflexním obloukem.

Periferní nervová soustava (PNS)
Periferní nervový systém se skládá z částí nervového systému, jenž zahrnuje mozek a míchu. Je odpovědný za sbírání senzorických informací, které jsou vysílány do centra nervového systému. Je také odpovědný za vyřizování motorických signálů vysílaných do kosterní a svalové soustavy. Periferní nervový systém zahrnuje senzory a motorické komponenty. Autonomní nervový systém je odvětvím těchto motorických komponentů.

Autonomní nervová soustava je část nervové soustavy, která reguluje aktivity uvnitř orgánů a ostatních struktur nezávisle na vědomí a vyšších mozkových centrech.

Hlavové (mozkové, kraniální) nervy tvoří 12 párů označovaných římskými číslicemi. Mají část senzitivní, která končí v senzitivním jádru, část motorickou začínající v motorickém jádru a některé nervy mají i parasympatickou složku.
Nervy jsou:
 N. olfacotius – I. HN čich
 N. opticus – II. HN vidění
 N. oculomotorius – III. HN – pohyb oka pupilární konstrikce, N. trochlearis – IV. HN pohyb oka, N. abducens – VI. HN- pohyb oka
 N. trigeminus – V. HN – citlivost kůže hlavy, zubů, sliznice nosní a dutiny ústní, motorika žvýkacích svalů
 N. facialis – VII. HN – zejména motorika mimické svaloviny obličeje, chuť, citlivost vnitřní strany boltce
 N. vestibulocochlearis VIII. HN – sluch a rovnováha
 N glossopharyngeus – IX. HN – citlivost, motorika hltanu, hrtanu, salivace, chuť a N vagus – X. HN citlivost, motorika oblasti hltanu a hrtanu, salivace, chuť aj.
 N. accesorius – XI. HN motorický nerv
 N. hypoglossus – XII. HN motorika jazyka

Míšní nervy
Spojení míchy s ostatními částmi těla zajišťují míšní nervy. Tyto nervy vystupují z míchy a spojují se do předních a zadních míšních kořenů. Přední míšní kořeny jsou eferentní, zadní aferentní.
Míšní nervy vystupují z míchy dorsálními a ventrálními kořeny a jsou složeny z jednotlivých kořenových vláken.

PODOBNÉ ČLÁNKY:

Nervová soustava psa I.

Nervová soustava psa II. Axon a synapse

Čenich – čich

Lebka nám může odhalit způsob lovu prvních psů

ZDROJE:

Akers R.,M., Denbow D., M., 2008. Anatomy and Physiology of Domestic Animals. 2th edition. Wiley – Blackwell Publishing. Oxford. p. 680. ISBN 0 – 8138 – 0329 – 2.

Aspinall V., Cappello M., 2004. Introduction to Veterinary Anatomy and Physiology. Butterworth-Heinemann an imprint of Elsevier Limited. London. p. 235. ISBN 0 – 7506 – 8782 – 7.

Bush K., Hessayon D.G. 2010. The Dog Expert. Transworld publishers. London. p. 128. ISBN 978 – 0 – 903- 50571 – 0.

Dylevský I. 2009. Funkční anatomie. Grada Publishing a.s. Praha. p. 534. ISBN: 978 – 80 – 247 – 3240 – 4.

Evans H. E., de Lahunta A. 2013. Miller´s anatomy of the dog. 4th edition. Elsevier Saunders. Missouri. .p. 850. ISBN: 978 147700812 7.

Komárek V. 1997. Funkční anatomie psa IX. In: Pes přítel člověka.5. 21-35.

Seidl Z. 2015. Neurologie pro studium i praxi. 2. Přepracované a doplněné vydání. Grada publishing a.s. Praha. s. 384. ISBN: 978-80-247-5247-1.

Další článek

Předchozí článek

Prodáváme

© 2019 Hundo - Obch. podmínky

Prohledat web: