věrný přítel v psím světě

Nervová soustava psa II. Axon a synapse

A jsme zpět v poznávání nervové soustavy u psa. Nezapomeňte si v první řadě připomenout první díl nervové soustavy zde.

Procesy neuronů jsou klasifikovány na jejich strukturálním základě, jako axon nebo dendrit. Dendrity jsou bohatě větvené a mají zužující se tvar, jsou poměrně krátké a obsahují velké množství endoplasmatického retikula. Axony jsou úzké a mají málo endoplasmatického retikula.

Dendrity i neurity jsou na povrchu chráněny obalem, který nazýváme nervová pochva.
Axolema je plasmatická membrána neuronu. Je to část plazmatické membrány, která pokrývá axon. Buněčné membrány kolem axonu tvoří obal, který se nazývá myelinová pochva.
Myelin je hmota složená z bílkovin a lipidů. Myelin tvoří pochvy velmi různé síly, od neznatelné vrstvičky až po vrstvy, jejichž síla mnohokrát převyšuje průměr osového vlákna. Buněčný obal je tvořen jednou vrstvou plochých buněk, které nazýváme buňky Schwannovy.

Axon (se svou myelinovou pochvou, pokud ji má) se nazývá nervové vlákno. U axonu s myelinovou pochvou je axolema obklopena myelinovou vrstvou – neurolema. Neurolema je nejsvrchnější vrstva Schwannových buněk.
Rychlost přenosu vzruchu podél axonu vzrůstá, pokud je přítomna myelinová pochva. Myelinová pochva je přerušována v rozmezí zhruba 1 mm místy nazývanými Ranvierovy zářezy, a to proto, že je zde axon zásobován výživou a kyslíkem. Vlákna, která nejsou myelizována, jsou uložena uvnitř Swannových buněk. Absolutně odkrytá vlákna jsou vzácná a můžeme je naleznout v oblasti rohovky v oku.

Funkce nervového systému závisí na interakci neuronů mezi sebou, která zahrnuje nepřeberné množství neurotransmiterů. Uznány jsou čtyři obecné skupiny neuronů. Jedná se o primární aferentní neurony (vedoucí impuls do CNS), interneurony (krátké neurony lokalizované pouze v CNS, jež jsou stimulovány k vytváření nervového impulsu), projekční neurony (propojující vzdálené oblasti nervového systému) a závěrečné eferentní neurony, které vedou vzruch z CNS na periferii.
Gliové buňky (podpůrné buňky, neuroglia) jsou podpůrným zařízením nervové tkáně. Pocházejí sice ze stejného základu jako neurony, nespecializují se však na převod vzruchů. Neuroglia vytvářejí dlouhé výběžky spojující se v sítě a v těchto sítích jsou uloženy neurony. Gliové buňky poskytují neuronům nejen hmotnou oporu a ochranu, ale pomáhají rovněž při jejich výživě a vytvářejí obaly neuronových výběžků.

Neuroglie se dělí do čtyř tříd. Tři jsou ektodermálního původu a jedna mezodermálního. Ektodermální zahrnují astrocyty, které se váží na neurony, oligodendroglia, buňky tvořící myelinové pochvy a ependymální buňky, které lemují dutiny uvnitř CNS. Mikroglie jsou buňky mezodermálního původu a jsou součástí makrofagocitárního systému a jsou roztroušeny v šedé a bílé hmotě.
Zápoj čili synapse rozhoduje o útlumu až zastavení „nedůležitých“ vzruchů, nebo o jejich průchodu, či dokonce posílení.

"Fontana

Synapse je spoj dvou neuronů, díky kterému spolu komunikují. V podstatě neurony nejsou propojeny fyzicky, ale jejich komunikace probíhá na úrovni předávání vzruchu. Synapse mají tři části – presynaptickou, synaptickou štěrbinu a část postsynaptickou.

Další části o nervové soustavě se budeme věnovat v článku o CNS, neboli centrální nervové soustavě.

PODOBNÉ ČLÁNKY:

Jazyk

50 odstínů šedi? Jedině v knize

Psí chameleoní čumák. Depigmentace psího čenichu

Navigace psa: Vnímá pes magnetické pole Země?

Na co má pes chuť: Smysl chuti u psa

ZDROJE:

Aspinall V., Cappello M., 2004. Introduction to Veterinary Anatomy and Physiology. Butterworth-Heinemann an imprint of Elsevier Limited. London. p. 235. ISBN 0 – 7506 – 8782 – 7.

Bernášková K., Franěk M., Jurčovičová J., Kozák T., Kříž N., Mareš J., Matějovská I., Nohejlová K., Pekárková I., Pometlová M., Rokyta P., Rokyta R., Rokytová V., Šlamberová R., Štofková A., Yammamotová A. 2015. Fyziologie a patologická fyziologie pro klinickou praxi. Grada Publishing a.s. Praha. s. 712. ISBN 978-80-247-4867-2.

Evans H. E., de Lahunta A. 2013. Miller´s anatomy of the dog. 4th edition. Elsevier Saunders. Missouri. .p. 850. ISBN: 978 147700812 7.

Frandson R.,D., Wilke W.,L., Fails A.,D. 2009. Anatomy and Physiology of Farm Animals. 7th edition. Wiley-Blackwell Publishers. Iowa. p.520. ISBN: 0813813943.

Khurana I. 2012. Medical Physiology for Unergraduate Students. Reed Elsevier India Private Limited. New Delhi. p. 1014.ISBN: 9788131228050.

Kolda J., Komárek V. n.d. Stavba těla psa. Pomocná knižnice SVAZARMu.

Najbrt R., Bednář K., Červený Č., Kaman J., Mikyska E., Štarha O. 1982. Veterinární anatomie 2. Státní zemědělské nakladatelství. Praha. p. 596. ISBN: 07 – 006 – 82.

Další článek

Předchozí článek

Prodáváme

© 2019 Hundo - Obch. podmínky

Prohledat web: